Prvopočátek osídlení tohoto místa můžeme přiřadit k období v 80. letech 17. století, kdy tu byla postavena obora.
Až později, v 19. století se začal o místo uprostřed lesů zajímat kníže Rudolf Kinský. V roce 1833 vzkázal po poslovi do českokamenického úřadu pokyny k přípravě a stavbě provizorní chaty na Tokáni pro přenocování při lovecké výpravě. Tento region byl vyhlášen množstvím ptactva, zejména tetřeva hlušce. V původním plánu bylo „dřevěný stan“ po opuštění panské výpravy znovu rozebrat. Tokáň ale učarovala knížeti natolik, že od této doby zaznamenává archiv postupné rozšiřování staveb Na Tokání. Lovecké výpravy panstva se staly pravidelnými. Název „Balzhütte“ pochází právě z této doby.
Jak to tedy začalo? V roce 1835 byla přistavena k hlavní panské chatě hospodářská budova s kuchyní.
Spolu s nárůstem oblíbenosti místa se začalo pracovat i na opravě přístupové cesty, osvětlení, zpevnění loveckých stezek a v roce 1846 byly vystavěny koňské stáje s kočárovnou. V roce 1852 proběhla přestavba panského domu, kdy byl přistaven myslivecký pokoj a v roce 1859 se dočkala rekonstrukce i hospodářská stavba.
A pak přišel neblahý 26. říjen 1905, kdy vypukl požár, který spolykal celou panskou chatu. Do příštího podzimu vyrostla nová, zcela dokončena byla roku 1908 a tehdy byl v její blízkosti osazen i dřevěný kazetový kříž se sochou Krista. Bohužel už v únoru 1909 chata opět shořela. Byla okamžitě postavena znovu a větší. Už na podzim 1909 vyhořela vedlejší chata s kuchyní.
Lovecké chaty vedle panského domu jak je známe dnes, vyrostly až ve 30. letech 20. století. V roce 1932 byla postavena „nová hájovna“ a také byla postavena budova hostince.
Jako trochu neobvyklé příslušenství lesních loveckých srubů je bazén vytesaný ve skalním bloku. Ten měl být údajně dárkem k narozeninám kněžny Mathildy, druhé ženy Ullricha Kinského, posledního majitele panství. Kvůli zásobování knížecího koupaliště prý byla v údolí vyvrtána 120 m hluboká studna, z níž se čerpala voda. Nicméně jemnostpaní v bazénu nožky nesmočila, voda byla příliš studená.
Tokáň je také v povědomí místních díky známému příběhu k pobytu lorda Waltera Runcimana, při jeho zvláštní misi v srpnu roku 1938, z níž vyplynul postoj západních mocností při formulaci dohody s Německem o osudu českého pohraničí.
Kníže Kinský byl vedoucím štábu SdP (Sudetendeutsch Partei), Henleinovy strany, který připravoval lordův pobyt. Chtěl vytěžit co nejvíce k prosazení záměru připojení našeho pohraničí k Německu. V neděli 14. Srpna 1938, při návratu z bohoslužby v Krásné Lípě, byla pro britské hosty zorganizována návštěva v několika chudých obydlích Němců v Horní Chřibské a v Krásném poli, kde byla ukazována bída a nepořádek. Vina za to byla dávána Čechům. Po obědě přivedl na Tokáň Českokamenický starosta několik desítek Němců, kteří si podle scénáře SdP vyvolali lorda a hlasitě ho vyzývali: „Milý lorde, osvoboď nás od zlých Čechů“. Na předmnichovských rozhovorech na Tokáni přijal Runciman pozvání Maxe Egona Hohenlohe k setkání s Henleinem na Červeném hrádku u Chomutova. Zde pak Henlein zakreslil na mapě ta území, kterých se Československo mělo vzdát.
V květnu 1945 obsadili tokáňské chaty vojáci osvobozenecké armády.
Dnešní Penzion Tokáň byl odkoupen od státního podniku Narex v letech 1999 (č.p. 81) a 2000 (č.p. 84). Hlavní budova je bývalá panská chata, vystavěná po požárech naposledy v roce 1909. Vedlejší budova penzionu je bývalou kuchyní z roku 1932.
