Úzké schody

Romantická procházka skalními průrvami v blízkosti chat penzionu Tokáň. V 19. století byla tato trasa zpřístupněna schodištěm díky iniciativě majitele českokamenického panství, knížete Ferdinanda Kinského. Okruh od penzionu Tokáň přes Úzké schody trvá přibližně 1 hodinu chůze i s přestávkami na výhledy. Úzké schody jsou také někdy nazývány "Myšími dírami".

 

Cesta, schůdky i žebříky byly v nedávné době opraveny. Stejnou cestou jdete pouze první kilometr, skalami poté vede okruh, můžete se rozhodnout na vrcholu, zda pokračovat po žluté směrem do Doubice, nebo se vrátit po schůdkách na přístupovou cestu zpět do penzionu Tokáň. Vzhledem k výstupům po žebříkách není trasa vhodná pro kočárky. Žebříky je možno obejít po strmějších schodech, tedy s pejsky se trasa absolvovat dá.

Kinského okruh

Vyhlídkový okruh začíná přímo u penzionu Tokáň. Za chatami naleznete bílé značení, které Vás provede přibližně 20 minutovým okruhem po skalních vyhlídkách. Ve skalách jsou vytesány na mnoha místech schody, které poukazují na dávnou historii tohoto místa.

 

 

Nechal je vybudovat kníže Kinský, který si Tokáň oblíbil pro své lovecké vyjížďky. Vystoupáte přímo na skaliska nad penzionem, kde najdete nádherné výhledy směrem k Vysoké Lípě a do Saského Švýcarska. Západy slunce jsou tady opravdu nádherné. Cesta se poté stáčí směrem k Doubicím, kde uvidíte skalní bloky, ve kterých jsou ukryty Úzké schody. Dál pohodlně sestoupáte po stezce k silnici přibližně 100 m od penzionu Tokáň.

 

Jetřichovické vyhlídky

Přibližně 20 minut po červené značce směrem od penzionu Tokáň se nachází nádherné místo a tím je Rudolfův kámen (Ostroh). Z vrcholku skály je kouzelný výhled do všech stran, kruhových rozhledů je v Českém Švýcarsku opravdu pomálu. Na vrcholku skalního sloupu, kam se dostanete po žebřících, najdete také dřevěný altánek, který Vám poskytne přístřeší v případě špatného počasí.

 

Název dostal podle knížete Rudolfa Kinského, který skálu poprvé navštívil roku 1824 a později zde nechal vybudovat přístřešek, ke kterému vedlo 170 schodů. Po četných změnách bylo v roce 1992 instalováno nové schodiště a o rok později zřízen zcela nový přístřešek. Skálu tvoří proželezněný pískovec. Železité inkrustace zde vytvářejí pokličky, roury a jiné pozoruhodné tvary.

 

Pokud se vrátíte zpět po červené na křižovatku, kde budete pokračovat směrem do Jetřichovic, dovede Vás cesta na další krásná vyhlídková místa. A to Vilemíninu stěnu a Mariinu skálu.

Vilemínina stěna je skalní ostroh původně nazývaný Černá stěna. Název dostal na památku kněžny Vilemíny Kinské, matky majitele panství. V polovině 19. století byl na vrcholu postaven vyhlídkový altán v podobě poustevny, který ale bohužel časem zchátral a nikdy nebyl obnoven. Je odtud úchvatný výhled na Jetřichovice a Růžovský vrch.

Mariina skála byla původně požární pozorovatelna. Turisticky se zpřístupnila až v roce 1856 knížetem Ferdinandem Kinským. Z původního názvu Velký Ostrý byla skála přejmenována podle manželky majitele panství - kněžny Marie Anny Kinské. Na jeho vrcholku byl roku 1856 postaven jednoduchý útulek dostupný 240 schody, který byl posléze přestavěn až do dřevěné podoby.
Dne 9. 9. 2005 Mariina vyhlídka shořela nedbalostí turistů. Nová obdoba oblíbeného výhledového altánku byla na skálu umístěna v roce 2006.

Šaunštejn

Jeden z nejkrásnějších skalních hrádků Českého Švýcarska leží při České silnici severně od obce Vysoká Lípa při červené značce k Malé Pravčické bráně. Původně to byl berkovský hrad založený v 13. století. Bohužel začátkem 16. století hrádek zpustl a zanikl. Z vrcholu Šaunštejnu je nádherný výhled do kraje, jemuž dominuje Růžovský vrch.
Na vrchol hrádku se dostanete po schodech a žebřících skalními průrvami. Nahoře je oplocení a jsou vybudovány kovové můstky pro snazší pohyb na vyhlídce.

Dolský mlýn

Dolský mlýn leží v údolí řeky Kamenice, v okolí značené cesty do Vysoké Lípy, Kamenické Stráně a do Jetřichovic. Po žluté směrem od Jetřichovic vede štěrková cesta vhodná i pro sportovní kočárky. Od Vysoké Lípy se dá po modré sestoupit do kaňonu řeky Kamenice, cesta je sice strmá, ale velmi pěkná. Zde doporučujeme pevnou obuv vzhledem k náročnějšímu terénu.

Poprvé byla doložena stavba z roku 1515 jako mlýn o třech kolech (jedno kolo pohánělo pilu a dvě potom mlecí zařízení). Nově byl vystavěn i s budovou pekárny v roce 1727. Při nedostatku vody sloužil i jako sladovní mlýn pro bynovecký zámecký pivovar. Roku 1814 byl mlýn doplněn o budovu palírny. Koncem 19. století zde končila trasa pramic Ferdinandovy soutěsky, tehdy došlo k vybudování hostince. Posléze zde několik let sídlila finanční stráž. Mlýn zůstal po roce 1945 opuštěn, dnes už tu naleznete pouze romantickou zříceninu.

Možná si na Dolský mlýn vzpomenete, když uvidíte pohádku „Pyšná princezna“. Právě tady se natáčely záběry, ve kterých se princezna schovávala u mlynáře před královými vojáky. Tehdy byl ještě mlýn funkční, později ovšem vyhořel a zchátral.

 

Pravčická brána

V počátcích turistického objevování krásy Pravčické brány stával u její paty malý kůrou pobitý domek, sloužící jako výčep. Dnes už ale k Pravčické bráně neodmyslitelně patří výletní zámeček Sokolí hnízdo, vybudovaný v roce 1881. Původně bylo Sokolí hnízdo využíváno k ubytovávání významných hostů zdejšího rodu Clary-Aldringenů. Dnes se v přízemí dochovala stylová restaurace vyzdobená původními malbami.

Přístup na samotnou Pravčickou bránu byl již v roce 1980 zakázán. Kdyby se tak nestalo, měkký pískovec by se pod velkým počtem turistů prochodil a hrozilo by prolomení oblouku.
Pokud se chystáte na Pravčickou bránu, doporučujeme začínat výlet na Mezní Louce. Zde můžete zaparkovat auto a vydat se pěšky po červené značce – nově zrekonstruované Gabrielině naučné stezce. Přestože je Pravčická brána vzdálena od Mezní Louky přibližně 4 km, cesta terénem trvá určitě hodinu a půl. Od Pravčické brány můžete pokračovat po červené značce z kopce dolů až do Hřenska, kde Vám doporučíme navštívit soutěsky Kamenice s plavbou po řece Kamenici. Odtud se dále dostanete přes Meznou zpět na Mezní Louku.

Soutěsky Kamenice

První ze soutěsek je pojmenovaná po knížeti Edmundu Clary-Aldringenovi, tedy Edmundova soutěska. Stěny soutěsky tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů.
Plavba na pramičkách je dlouhá 960 m, navazuje za ní pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné.

Druhá, Divoká soutěska, byla pro jízdu na pramicích a pěší turistiku upravena v roce 1898 zásluhou Horského spolku pro České Švýcarsko, založeného roku 1878 v Děčíně. Plavba na pramicích je zde sice přibližně o polovinu kratší, o to ale působivější. Příroda zde vytvořila nádherné přírodní scenerie.